Několik slov o mě

Dana Horváthová a briard Jeila na obraně

Psy mám prakticky odjakživa, neboť už coby malé dítko jsem domů tahala kdejakého zatoulance, kterého maminka z našeho 2+1 odvážela kdovíkam…

Znala jsem všechny psy v okolí a oni znali mě – jeden náš soused dokonce prodal svého ovčáka, protože ten poslouchal mě (bylo mi 8) a ne jeho… dost jsem to tenkrát obrečela.

Všechny moje prosby o koupi psa vlastního vyšly vniveč - naši argumentovali tím, že je nás 5 a pes by se nevešel… nicméně našla jsem pána, který vlastnil 8letého psa kolie (dřív se u nás používali jako služební), a ten mi ho půjčoval. Mé začátky na místním cvičáku v Jeseníku byly hodně ovlivněny právě tímto skvělým pejskem (prošel bez úhony mými pokusy o cvičení) a hodně mě naučil. Také naše výcvikářka - p. Z. Nováková mě vedla snad správným směrem…

V 9. třídě jsem si potajmu z kapesného ušetřila na svého 1. psa (přiznávám, že mi nakonec půjčily i 2 tety a 1 strýček) a pak mi vlakem v bedně (na cestu už jsem neměla) přijel ON - německý ovčák Bron z Kolovečských Hájů (dodnes si pamatuju rodiče – Car z Garo a Gerta z Jedličkova chovu). Dostala jsem ho levněji, protože měl delší chlup. S ním jsem absolvovala učiliště (učila jsem se na dostihového jezdce), složila zkoušky ZVV1, ZVV2 - a přiznávám, že to byl můj nejlepší pes… uměl všechno, co jsem od něj naivně chtěla. Posunky na 50 m, skok přes bránu pastvin, skok přes živého koně atd. Přešel se mnou po škole na pracoviště v Šamoríně - tam jsme dokonce dostali diplom za ROZVOJ KYNOLOGIE NA SLOVENSKU a platil tam za nejlépe vycvičeného psa. Zvládl opravdu cokoliv, i zadržení pachatele na kole, což se dnes už dávno nedělá… při jednom povinném přezkušování ho chtěli koupit příslušníci SNB, ale nedala jsem… Když se mi v roce 1984 narodila starší dcera, onemocněl nějakou kožní chorobou, kterou se nedařilo léčit a museli jsme ho nechat uspat… Po třech letech jsem si koupila svého 1. briarda (hrozně se mi líbili už dlouho) Nurmu Pepův ranč, se kterou jsem složila zkoušky ZM, ZVV1, ZVV2. Po přestěhování do Opavy přišel Cadran Vigo - pan pes, který by za mě položil život… Z vlastního chovu zůstala Beaty z Nebrasky, následoval její syn Conny a posléze se k nám, za ne příliš dobrých okolností, vrátil Cedrik… Začala jsem se věnovat i výstavám a s tím přišly i moje chovatelské začátky. Vlastnila jsem chovatelskou stanici z Nebrasky, o kterou jsem ale bohužel přišla - nebyla mezinárodně chráněná a po pár letech bez štěňátek jsem zjistila, že ji nemám… Všichni tito pejsci už běhají v psím nebi.

V současné době mám černého teriéra Frederika, se kterým jsem měla velké výstavní i chovatelské plány, bohužel má DKK 4/3 a po přezubení kleště, takže ze všeho sešlo. I tak jsme složili zkoušky BH, ZZO a ZOP. Kromě něho mám jorkšírské tériéry a chovatelskou stanici Zlatá orchidej (FCI).

Protože s Fredíkem se moc cvičit nedá, beru občas do výcviku cizí psy. V současné době je to briardí slečna Jeila Dalido, se kterou absolvuju i výstavy. Dosud máme zkoušky ZOP, ZM a FPr1, z výstav jsme si dovezli několikrát vítěze třídy a CAJC.

Přiznávám, že čím jsem starší, tím víc beru psy jako kamarády a do nějakých velkých cvičitelských akcí se mi moc nechce - jak mi řekla kamarádka – měknu. Od svých psů vyžaduju poslušnost – (bydlíme v paneláku a i velkého psa mám doma, taky dost cestujeme po výstavách i vzdálenější rodině, případně setkání kamarádů se psy, takže jim přesuny ať už autem nebo vlakem nesmějí dělat potíže) a schopnost mě ubránit, protože pracuju jako psovod u bezpečnostní agentury (potíž je, že toto berou s velkou vervou i jorci…). Život bez psů si představit nedovedu.

Když to tak počítám, zjišťuju, že jsem se svými i cizími pejsky složila 6xZM, 6xZVV1, 2xZVV2, 3xZOP, 2xZZO, 3xBH a 1xFPr1. Doufám, že jich ještě pár přibude.